Ponitrianská tentokrát úplně naopak

Petra Mücková

  • 19.9.2015 7:00 hod
  • cca 105km / 3920m+ / 15:34h
  • moje aktivita na Strava.com zde

Poslední srpnový týden jsme s kamarádama strávili na dovolené v rakouských Alpách. Každý den na pohodu (jak taky jinak) cca 2000 výškových metrů na cca 20-25 kilometrech ve vysokohorském terénu, tož to mi na kondičce muselo přidat! Měla bych jít otestovat svoji formu. Nejbližší stovka je Ponitrianská, která sice svým profilem a povrchem nepatří mezi moje top favority, ale letos je to všechno trochu jinak. Pořadatel upustil od myšlenky vést trasu čistě po červené turistické značce a vypustil některé asfaltové úseky. Navíc se letos otočil směr závodu, tj. startujeme v sobotu ráno v Handlovej a končíme v Nitre.

Opět jsem toho před závodem moc nenaspala, takže to zalamuju na prostředním sedadle auta cestou do Handlovej. Zleva Petr, zprava Přemek, nefunguje prostřední pás, tak se poutám do společného pásu s Přemkem (sranda musí být), takže můžu v klidu usnout, jsem jištěna z obou stran :D Většinu cesty propršelo, takové spací počasíčko. V Handlovej se v rychlosti zaregistrujeme, nabalíme běžecké batůžky, já odolávám SMSce od Evči, která mě informuje o poloze, kde se můžu přidat na společenskou část stovky... usínám ve spacáku během pár sekund jako malé děcko.

V sobotu vybíháme do krásného rána. Déšť ustal, lesy jsou zahaleny do mlhy jako v pohádce a s probouzejícím dnem na nás z poza stromů sem tam vykouknou sluneční paprsky. Těším se na výhledy z Vtáčníka, který jsem před 2ma roky viděla jen ve tmě. A bylo se na co těšit - přes koruny stromů se valí husté mraky, dějou se tu krásné úkazy, že to stojí i za zastavení a pořízení fotky do rodinného alba. Pokračujeme pohádkovými lesy dále směr Veľké Pole, kde nás čeká jedna z těch větších občerstvovaček.

Ještě před Veľkým Polem dobíhám Riša (vidím ho na trase poprvé v životě, protože Rišo většinou utíká dopředu mezi favority a pořizuje při tom hódně dobrou fotodokumentaci do svých reportáží). Tak tentokrát se dočkám fotky od Riša i já - juchú, opět mě objektiv zachytil jinde než na občerstvovačce :D

Vo Veľkom Poli se snažím moc nezdržovat a pokračuju dál zelenýma loukama. Zanedlouho jsme na další občerstvovačce v Jedľových Kostoľanoch. Ono to vypadá, že se na ty závody chodím někdy jen najíst, ale lidi, oni tam měli tak super občerstvovačky, všechny! Kromě parádních těstovin jsem si v Kostoľanoch dala na lžíci olivového oleje, lžíce měla na sobě zbytky medu a to Vám byla fakt dobrota s tím olejíkem. No a potom ta sklenice Nutelly, té jsem neodolala. Vlastně všechny další občerstvovačky jsem se rozplývala nad tou báječnou čoko-oříškovou nátierkou a je mi jedno, že to nebylo zdravé a že kvůli palmového tuku do téhle dobroty padly dešťové pralesy...

Tak teda mezi občerstvovačkama jsem proběhla další místní lesy. Celé to bylo moc příjemné, až na některé rovinaté asfaltové úseky, které mi úplně odrovnaly stehna a na kterých jsem nadobro ztratila z dohledu druhou ženu Violu. Poslední živá kontrola byla na Zobore (samozřejmě jsem si cestou na Zobor zpívala stále dokola tu jejich). A na kontrole Dano, Laco a možná i ještě někdo další známí, no v t´é tmě jsem dobře neviděla. Chlapi, jak daleko je Viola? 5minut? Tak to musím letět, to možná ještě 2 minuty stáhnu, když nás čeká technický sestup... Bylo mi moc líto, že jsem se u kluků nemohla déle zastavit a popovídat, ale tak je třeba někdy i závodit, že ano :)

Do cíle jsem doběhla jen 2 minuty za Violou, takže jsem skutečně nějakou tu minut stáhla. Maximální spokojenost, protože jsem si udělala "stovkový" trasový rekord, do cíle této (uznávám) rychlé stovky jsem doběhla za 15 h 34 min.

Velké díky za organizaci krásného víkendu, za ty báječné občerstvovačky, bez kterých by mi to tak nešlapalo a za společnost a povzbuzení na trati!

http://www.petramuckova.com

Článok bol zverejnený so súhlasom autora.