Lazová stovka 2016

Petra Mücková

Lazová stovka 2016

110km / 3450m+ / 13:38h
Výsledky: zde
Aktivita na strava.com zde

Lazová stovka – taková ta slovenská klasika. Ultratrail v čele s humorem oplývajícím Slavom. Vzdělávací okruh, na kterém běžci a chodci navštíví mj.:

  • obec Košariská (ve které se nachází rodný dům M. R. Štefánika),
  • nejvyšší horu Myjavské pahorkatiny Bradlo s pomníkem M. R. Štefánika, výjimečný architektonický skvost,
  • hrad Branč (nově na trase od ročníku 2016),
  • větrný mlýn u pohraniční české dědinky Javorník,
  • nejvyšší horu Bílých Karpat Veľká Javorina,
  • pomník padlým v SNP – pomník ROH u obce Lubina,
  • Čachtický hrad nad obcí Višňové (není přímo na trase, těsně ho líznete).

Já historii neměla nikdy ráda, ale tahle trasa mě nadchla asi právě tím, jak je „vzdělávací“ :D

Jinak na Lazovku každý rok „nadávám“, protože pro nás, milovníky hor a velkých převýšení, jsou některé rovinaté úseky na trase totální mučírnou. I letos jsem si zažila svou velkou krizovku, a to za kontrolou ve Vrbovciach, kde na nás čekala asi milijón km dlouhá štěrková rovinka :D

Jak si pravidelní čtenáři mých reportáží všimli, tento rok jsem hodně potrénovala a na závodech trhám svoje osobní traťové rekordy. Stejný úmysl jsem měla i u Lazovky. První půlku trati jsem se zuby-nehty držela Honzy S., který mě nenechal oddychnout ani na občerstvovačkách: rychle srknout trochu koly, zblajznout hrst arašídů, rozinek, pár kousků banánů a fičíme dále. Přiznám se, že jsem neodolala několika čokoládovým sušenkám a taky bílému česnekovému pečivu. Jak na tyhle srandičky už není můj žaludek zvyklý, tak jsem si asi tím zapříčinila několik běhání do křoví navíc. Žádná katastrofa, ale trochu otravné to bylo.

Za Vrbovcami, kde jsem měla výše zmíněnou krizovku, jsem Honzu úplně ztratila z dohledu. Přesto jsem se držela i nadále ve startovním poli neobvykle vysoko a mezi běžci, které běžně na trati nepotkávám. Jediný technický problém nastal v druhé půlce trasy, kdy mě začalo trochu tahat levé stehno. Myslím, že po prosincovém úraze jsem ještě stále neposílila dostatečně a nemám ještě 100%ně vyvážené svalstvo na pravé a levé straně těla. V několika chvílích to bylo dost bolestivé, hlavně seběh z pomníku ROH a následné kilometry jsem měla fakt problém s bolavou nohou běžet.

Za poslední kontrolou pod Čachtickým hradem se situace trochu uklidnila. Možná to bylo tou euforií, že do cíle to už není daleko a hlavně se zjištěním, že tento rok to snad i dám za světla!!! Taky jsem měla štěstí, že jsem doběhla v traverzu před Veľkým Plešivcem Viera. Až do cíle jsme udrželi téměř nonstop klusací tempo, únavu jsme zahnali konverzací a do cíle jsme skutečně doklusli ještě za světla. Pro mě výsledný čas z říše pohádek – 13:38h. Co na to říct? Jsem neskutečně spokojená a nadšená! A taky jsem celkem hodně rozbitá, jako už jsem dlouho po závodě nebyla :D

Díky Slavo za zorganizování dalšího ročníku Lazovky. Díky Honzovi a všem ostatním, kteří mě doprovázeli a popoháněli na trase!

http://petramuckova.com

Článok bol zverejnený so súhlasom autora.